Pro čtenáře- ze hry 1
Brothers in Arms: road to hill 30 - recenze
„Nikdy jsem nechtěl být velitelem, jenomže ve válce se vás obvykle nikdo na nic neptá. Teď mám pod sebou třináct vojáků. Třináct lidí věřících mým rozkazům, které je snad dovedou živé a zdravé zpátky domů. Třináct rodin spoléhajících na to, že jim jejich milované otce a manžely jednou přivedu. Třináct. Třináctka není šťastné číslo…“
Vaše jednotka se během jednoho okamžiku stane minulostí * Skočit, nebo neskočit? * Nyní už je to na vás
Válka je svinstvo. Jakkoliv se vám tato fráze může zdát otřepaná a klišovitá, nikdy nemůže být z logického hlediska vyvrácena. Hrůzy druhé světové jsme si pomocí počítačových her mohli prožít nesčetněkrát, přesto se většina z nás může pouze domýšlet, jaké myšlenky se asi honí hlavou řadovému vojákovi při bezvýchodné situaci uprostřed bitevní vřavy. Akční pecky jako Medal of Honor či Call of Duty nás přiblížili k autentickému zážitku (obzvláště druhý jmenovaný) a zanechali v nás chladný a syrový pocit z války – a přesně tak jak to má být.
Drtivá většina titulů dnešní doby však sází spíše na faktory, které zaručí co nelepší prodejnost a na obsah se jaksi pozapomíná. Sundejme si růžové brýle, je to tak všude. Pobit s jedním, byť zkušeným a ošlehaným vojákem půlku Německa je sice pro „běžného“ hráče možná přitažlivé, nicméně přeci jen dost nadsazené; a především krajně nerealistické. Jenomže co naplat, podobné hry se prodávají stále více a hráči si sami říkají o další pokračování. Pomalu, ale jistě se však z nejrůznějších koutů ozývá také hlad po něčem alespoň trochu odlišném. A že sami nevíte, co že to vlastně chcete? Odpověď se nabízí přímo sama. Brothers in Amrs…
Bratři ve zbrani na to jdou totiž trochu jinak než je obvyklé, a do žánru válečných stříleček přináší tolik potřebný svěží vítr, ne-li rovnou průvan. Jak bylo již v úvodu naznačeno, zde se žádného „rambo“ stylu á la Medal of Honor nedočkáte. V Brothers in Arms nikdy nepostupujete dějem sami, nýbrž v týmu několika mužů, kterým velíte, a kteří se postupně stanou vašimi opravdovými bratry ve zbrani. Více než rychlé nohy a hbité ruce tak tentokrát využijete vlastní hlavu, fungující taktiku a v mnoha případech také důvtip a především štěstí, které i v té „skutečné“ válce hrálo významnou roli.
Nepřítel neměl vůči rychlé protitankové střele sebemenší šanci * Válka není hezká věc * Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte
Podle skutečné události
Začátek je tak trochu chaotický a prvních pár minut se zřejmě budete cítit dost zmateně; hra vás bez jakéhokoliv upozornění vloží do zuřivé bitvy, která se už na první pohled tváří jako bezvýchodná. Všude kolem létají nepřátelské kulky, vojáků neustále přibývá a korunu všemu nasazuje přijíždějící tank, proti němuž s vaší skupinkou nemáte sebemenší šanci. Střela z projektilu na sebe nenechá dlouho čekat a vy už jen sledujete, kterak vaše tělo dopadá k mrtvým kamarádům… První pocity jsem měl (a soudě podle ohlasů v diskuzích jsem nebyl sám), přiznám se, velice rozpačité a zákonitě musela přijít otázka „jestli to autoři s náročností trochu nepřehnali?“. Jenomže zdání klame, a hra vám velice brzy podá uspokojivé vysvětlení. Jak sami zjistíte, události, o kterých se mluví výše, jsou jakýmsi pohledem do budoucna…
Následuje rychlý střih, a rázem se zničehonic ocitáte na palubě výsadkového letadla nad francouzskou půdou. V této chvíli vůbec poprvé pohlédnete do očí hrdinovi, jehož schopnosti si už brzy vyzkoušíte na vlastní kůži. Píše se 6. červen roku 1944 a zmiňovanou postavou není nikdo jiný než velitel 101. výsadkové divize Matt Baker, na jehož místě by asi chtěl být málokdo. Ano, tušíte správně. Vaše jednotka se, stejně jako stovky dalších, rázem stává jen zrnkem písku, které se při troše štěstí spojí do pevného jílu a pomohou vyhrát jednu z největších bitev Druhé světové války. Začíná Den D.
Jenomže válka je plná komplikací a těm se bohužel (nebo naštěstí?) nevyvaruje ani Bakerova jednotka. Ve velice atmosférické animaci - která je mimochodem zpracovaná téměř filmovým způsobem - máme možnost sledovat posádku připravující se k bezproblémovému seskoku. Jednoduše vymyšlený plán však naruší nepřátelská protiletadlová puma, která bez soucitu přesně zasahuje svůj cíl. Bakerův pluk se během několika vteřin stává minulostí, hlavní hrdina však přežívá. Jako zázrakem se mu podařilo doslova na poslední chvíli vyskočit a zachránit si svůj, pro vývoj příběhu obzvláště důležitý život…
V několika misích se pod vaše velení dostane dokonce i tank * Bojuje se všude, třeba i před kostelem * Tank sice ovládat nemůžete, jeho těžký kulomet naštěstí ano
Originální koncept
Nyní máte možnost vidět temné noční bojiště, místy narušené protiletadlovou střelou, z pohledu řadového parašutisty. Dopad je ale tvrdý. Pád sice zbrzdil šťastně postavený strom (ostatní to štěstí neměli), nicméně octnout se uprostřed bojiště s holýma rukama se rovná jisté sebevraždě. Naštěstí pro vás ale brzy najdete „své“, kteří vám z toho srabu alespoň částečně pomůžou – a nyní už je to jen na vás.
Bratři ve zbrani se od mnoha ostatních válečných stříleček liší také tím, že nekladou důraz na obrovské bitvy, ale zabývají se spíše malými, byť pro válečný vývoj neméně důležitými misemi. V naprosté většině levelů se budete zabývat pomalým prozkoumáváním obsazených francouzských městeček, polí osazených vším kromě zeleniny nebo podezřele opuštěných budov. BiA jsou hodně zaměřeny na taktiku - a především na realismus.
Představte si situaci, kdy proti vašemu týmu stojí skupinka řekněme deseti nepřátelských vojáků. Možná si říkáte, že to přece nic není, jenomže v BiA toto znamená opravdový problém. Zdánlivě jednoduchá přestřelka se může rázem změnit v několikaminutový boj na život a na smrt; tady se totiž nehraje na pravidlo „jedna rána – protivník jde k zemi“, zbraně střílí (stejně jako ve skutečnosti) ne úplně přesně a mnohdy trvá dost dlouhou dobu, než taková bitvička o každý centimetr půdy skončí.
Bratrstvo neohrožených – nepřímá předloha BiA
Bratrstvo Neohrožených (Band of Brothers) z produkce televizní stanice HBO se ihned po uvedení prvního dílu (celkem jich je deset) stal naprostým trhákem, který byl posléze vydán i na DVD. Zajímavá jsou především jména stojící za projektem; režisérské křeslo okusil Tom Hanks, produkci měl na starosti Steven Spielberg.
Námětem seriálu (a posléze i počítačové hry) se stala kniha Stephena E. Ambrose, která pojednává o jednotce americké armády, 101. vzdušné výsadkové divizi a jejich úspěších při invazi v Normandii, Holandsku a při bojích v Ardenách.
Bratři ve zbrani
Ale to jsme teprve na začátku. Až narazíte na protivníkův středně těžký tank, nebezpečného odstřelovače či kulometčíka uprostřed důležité spojovací cesty, pak si na má slova ještě rádi vzpomenete. V těchto případech musí síla ustoupit účinnějším esům; tedy důvtipu - a především taktice. Na tu se autoři opravdu zaměřili, a tak ve hře není zaimplementována jen kvůli dalšímu přitažlivému titulku na krabici.
Všechny zdánlivě bezvýchodné situace se totiž s trochou štěstí dají poměrně snadno vyřešit. Nepřátelský tank lze nenápadně oběhnout, následně vyšplhat na kapotu a poté už jen do kabiny „poslat“ dáreček v podobě granátu. Samozřejmě by to šlo i „běžným“ způsobem pomocí protitankové střely, jenomže proč se u tuto podívanou ochudit, když jinde ta možnost není? A podobných situací jsou ve hře desítky. Zabarikádovaného kulometčíka se lze podobně vychytralým způsobem jednoduše zbavit; stačí zbytku týmu zadat krycí palbu, která nepřítele natolik zmate, že si ani nevšimne chytrého vojáčka, který ho postraními uličkami nenápadně oběhl a „neférově“ zezadu pokropil olovem. Chce to jen přemýšlet, a sami brzy přijdete na spousty dalších řešení, u jejichž vymýšlení se navíc budete skvěle bavit!
Jak už bylo řečeno výše, při procházce přes francouzský venkov nebudete sami. Společnost vám bude dělat vždy určitý počet spolubojovníků, jejichž počet se misi od mise mění. Nejdříve začnete pouze s jedním, později už pod svými křídli budete mít rovnou dva týmy… a aby toho nebylo málo, připravili pro nás autoři lahůdku v podobě lehkého tanku M5A1 – to však pouze v několika misích. O chování jednotek se na diskusních fórech vedly sáhodlouhé debaty už několik měsíců před vydáním, nakonec ale můžeme zůstat klidní; vojáci se pod vaším velením chovají jako praví mistři oboru. Nedělají žádné velké chyby, nehrnou se vstříc jisté smrti a pokud jim na mapě vyberete místo (pravým klikem myši), na které se mají dostavit, sami zvolí tu nejbezpečnější trasu, pokud možno lemovanou různými překážkami, které neváhají použít jako dočasný úkryt. Jedním slovem paráda.
Bojovat budete výhradně v týmu * Válka nezná slitování * Speciální pohled taktického módu
Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte
Zřejmě největším nedostatkem, na kterém BiA vysloveně trpí, je bohužel tolik obávaná herní doba. Je to snad syndrom válečných stříleček, ale vážně si nevzpomínám na titul, který by bylo možné dohrát za více jak dvacet hodin. BiA bohužel nejsou výjimkou a se svými osmnácti misemi vám uberou zhruba patnáct hodin života, což, přiznejme si to, není nijak slavné. Na druhou stranu je důležité, že díky geniálnímu game designu se budete bavit prakticky každou vteřinu hraní a slovo stereotyp nebo nuda nemá sebemenší šanci.
Velikou pochvalu zaslouží Bratři ve zbrani také v otázce umělé inteligence. O chování vašich spolubojovníků už tu byla řeč výše a jsem velice rád, že u nadšeneckých výrazů - kterých zdaleka ještě nebylo tolik, kolik si hra zaslouží - mohu i nadále zůstat. Mozek vašich nepřátel je seřízen s přesností švýcarských hodinek a nějakého zaváhání se dočkáte jen minimálně. Protivníci se stejně jako „vaši“ velice dobře kryjí, pohybují se výhradně v početnějších skupinkách a obvykle nesnesou žádný větší odpor. Nad každým nepřítelem se v momentě kdy ho spatříte objeví jakýsi malinký kroužek (hard-core hráči mohou vypnout), jehož barevné zobrazení vám prozradí, jak velký má nepřítel strach. Sice trošku nefér, nicméně určitou originalitu tomu upřít nelze.
Když už se řeč stočila tak trochu k nepřátelům, nebylo by od věci si povědět také něco málo o zbraních. Na každou akci jste vybaveni maximálně dvěma střelnými zbraněmi; primární puškou (vhodnější na dálku) a sekundárním samopalem (smrtelně účinný na boj zblízka) či klasickou pistolí. V několika případech přijdou ke slovu také granáty, které však doporučuji používat pouze v nejkrajnějších případech – pokud vám totiž náhodou tento „dáreček“ přiletí zpět, obvykle už váš život nemá dlouhého trvání.
Před každou misí se dočkáte malého briefingu z úst nadřízených * Jednotka v celé své kráse * Překvapený voják nemá proti přesile obvykle moc šancí na úspěch
Zbloudilé kulky
Podobnou features jako ukazatel strachu je i tzv. Situational View, což je taková menší strategická vložka, která hru posouvá opět o třídu výše. Po aktivování (standardně klávesa „V“) se kamera přehoupne nad bojiště a máte možnost prohlédnout si situaci z několika vámi vybraných úhlů a pohledů. Na mapě se navíc objevují i pozice rozestavěných (objevených) nepřátel, což mnohdy pomůže v situacích, kdy z nějakého důvodu protivníka v daný moment prostě nevidíte.
Vybrousit drahokam do úplné dokonalosti se však vývojářům z Gearbox Software bohužel nepodařilo. Existuje hrstka věcí, které dokáží hraní místy pořádně znepříjemnit. Většině hráčů bude zřejmě vadit nemožnost zalehnutí – lze jít pouze do pokleku. Nechápu to, opravdu ne. BiA jsou jednou z nejrealističtějších válečných stříleček, proto dvojnásobně nemohu pochopit, proč se na takový důležitý detail nehledělo. Dokážete si představit, že byste v opravdové válce nemohli zalehnout? Ne? Autoři jsou bohužel jiného názoru.
Další věcí, která minimálně zamrzí, se týká přímo technického zpracování; pokud se např. nepřátelský voják kryje za klasickým (plaňkovým, z velké části průhledným) plotem, nemáte prakticky žádnou šanci ho minimálně zranit. Zřejmě nějaká tajemná síla, kdo ví? Nicméně, pravdou zůstává, že se ještě dosud nenašel opravný patch, který by podobné problémy vyřešil.
Připevníme výbušninu na překážející stožár… * …Počkáme si na výsledek… * …A vida, letadlo má rázem plochu pro přistání čistou
Po všech stránkách perfektní
Jedna z dalších ran, kterou BiA zasazují všem potenciálním konkurentům, se týká tolik obávaného technické zpracování. Grafika je jedním slovem úžasná; vizuální zpracování má svůj osobitý styl a výsledek, který máte možnost v konečné podobě vidět, je nefalšovanou porcí sladkostí pro oči. Káravé připomínky v podobě použití starého enginu či občasného výskytu málo detailních textur sice mají své opodstatnění, nicméně to už jsou jen drobné vady na kráse, opodstatněné čistým chodem i na průměrných strojích.
Možná ještě větší chválu zaslouží takřka bezchybné zpracování ozvučení. Pokud jste vlastníkem nějaké opravdu kvalitní audio soustavy (méně majetnějším postačí klasická sluchátka), sami nebudete věřit vlastním uším. Vše je neuvěřitelně reálné a zvuková kulisa nejednou vyvolá pocit naprosté autentičnosti, která vás ještě více utvrdí v pocitu, že v této válce nejste pouze na návštěvě.